Vítej, čtenáři, v Knihovně
příběhů. Jsi zde poprvé? Nevadí, pojď, provedu Tě.
Každý, kdo sem zavítá má ve
svém srdci střípek Příběhu o růži a králíčkovi. I Ty. Tvé kroky byly vedeny
právě tímto příběhem.
Knihy a obrazy, které Ti chci
ukázat jsou různé. Dnes přišel čas něčeho výjimečného.
Usaď se pohodlně, zde je čaj
s mlékem. Nabídni si. Je libo i skořicový suchar?
Před časy, které nejsou
zapomenuty, ve Viktoriánském Londýně se udála zajímavá událost. Byl to čas
Vánoc, vločky se snášely z nebe pokrytého mraky a pokrývaly zem nadýchanou
bílou peřinou. Na okraji tohoto velkého města byl jeden dům. Sirotčinec, místo
pro děti bez rodičů. V tomto domě, kde vládl dětský smích, bydlely i dvě
dívky a o nich je náš příběh.
Jako v každém větším domě
i zde byl krb, ve kterém vesele hořel oheň. Pohodlná křesla, podobná tomu, ve
kterém sedíš, byla rozmístěna kolem. Na dvou z nich seděly dívky, blonďaté,
zelenooké mladé slečny. Jedna druhé se podobaly jako vejce vejci.
Dvojčata, ptáš se? Ano, máš
pravdu.
Tyto dívky, ačkoli bez milující
matky a otce jako ostatní děti, se přeci jen něčím lišily. A tobě byly podobné.
Čím, ptáš se? Také v sobě
měly kousek duše starého Příběhu o růži a králíčkovi.
Ale ještě něčím byly jiné. Jejich šaty byly
nádherné, rudý samet vypadal tak krásně pod světlem ohně. Černá krajka
propletená rudou stuhou na sukni. Zlaté knoflíčky na rukávech. Opravdu
skvostné.
Zajímavé mladé dámy.
Ach, čtenáři. Podívej se na
hodiny! Takového času uběhlo zde v naší uzavřené knihovně. Omlouvám se,
musím přivítat i jiné návštěvníky. Ale neboj, příběh zdaleka nekončí. Teprve
začíná. Doufám, že Tvé kroky budou brzy směřovat do těchto míst. A příště, až
se vkročíš, na Tebe bude čekat zbytek Příběhu o dvou slečnách v rudém
sametu. A samozřejmě i šálek čaje s mlékem.
Do té doby, naviděnou.
No comments:
Post a Comment